Noc otevřela bránu vzpomínkám,

a sen, co zdál se k ránu, neplakal,

to pár fotek černobílých srdce oslovilo,

a to se poplašeně rozbušilo.

Kde lásko jsi, co tenkrát spojila jsi nás,

kdo dal nám dvěma společný to hlas,

a fotky černobílé jsou svědky tichými,

v dálce zas slyšíme hrát evergreeny.

Loudal se půlměsíc a třešně přitom zrály,

ty písničky jsme tenkrát všichni znali.

a hudba dozněla, je čas jít spát,

na milence v texaskách si můžem jen hrát,

Život  je bílý dům s vyhlídkou do zahrady,

někdy je v minusech, pak vítězí klady,

i fotky černobílé poznamenal čas,

však jejich kouzlo zůstane už v nás.