Sluníčko
si volno vzalo,
ani se neukázalo.
Mraky, ty se tužily,
všechno kolem
zalily.

V noci
zřejmě notně lilo,
kaluže to vytvořilo.
Voda, to je živel čilý,
nepostojí ani
chvíli.

Někdy
tryská, jindy líně
svlažuje kořeny v hlíně.
Po kamenech chutě skáče,
často je součástí
pláče.

Různé
břehy omývá,
nikde dlouho nebývá.
V horku se jí nedaří,
raději sevypaří.

Vídáme ji
nad krajinou,
když nad námi mraky plynou.
Bez ní by nám krušno bylo,
všechno by se
vysušilo.

Žádný deštík, žádná rosa, nebylo by kvítku, kosa. Smutný by náš osud byl.
                                                                                                                   
 Kdo by v téhle poušti žil?