Velmi ráda pozoruji a fotografuji ptáky, někdy se mi podaří přiblízit se až „na dostřel“ mého fotoaparátu a jindy (častěji) mi ufrnknou dřív, než stačím zmáčknout spoušť. Fotografuji z ruky, žádný kryt a stativ, na dlouhé číhání v krytu nemám čas ani trpělivost, ani řádnou fotografickou výbavu.

Je první dekáda února a už třetí den vidím na vysokém jasanu poblíž našeho domu sedávat poštolku. Sedí až na vršku a záda má natočená k slunci, vyhřívá se. V prosinci a lednu ji vidět nebylo. To jen káně lesní brázdilo vzduchem se svým kvílivým pískotem.

Krajina je sice pokrytá sněhem, ale sluneční paprsky již natahují kroky k jaru. Tichá, bezhlesná rána jsou přerušovaná ptačím trylkováním. Pozoruji sýkory koňadry a modřinky, jak si spolu hrají na tenkých větévkách křovin. K mé radosti v keřích špásují kosi, kteří se k nám vrátili bůh ví odkud.
Na řece Bělé se prohánějí kačeři a předváději se zatím nevšímavým kachnám. Řeku kachny divoké sdíleji s volavkou popelavou, ale také s úžasným malým potápěčem, skorcem vodním.

Z polského Otmuchovského jezera k nám přilétla návštěva - racek chechtavý, zatím jedno ráno vidím jen jakýsi předvoj, vysoko v oblacích dva jedince. Další ráno je jich již šest. Hlasitě dávají na vědomí, že jsou tady. Jejich křik je nezaměnitelný, je úžasné pozorovat tyto letce ve velkých hejnech, to je potom koncert. Stejně nezaměnitelný hlas má i jeden z našich nejparádivějších ptáků, sojka.
Nedaří se mi znovu spatřit ledňáčka říčního a úspěšně se mi po celou zimu vyhýbá třeba i strakapoud. Za to nad hlavou mi vzlétne z olše pichlavé hejno čížků lesních.

Vyrážíme na velkou ornitologickou procházku, je krásný únorový den a já jsem na lovu. V tento den jsem ulovila poštolku obecnou, několikrát a na více místech se mi předváděla v celé kráse.

A co vy, pozorujete ptáky?
Který pták z nabídnuté fotogalerie má, podle vás, nejzvláštnější latinský název?