Úvodní moto: „Mějme stromy v úctě - každým svým dechem očišťují a obohacují náš svět.“ Otto F. Babler.

Blíží se oslavy Vánoc a zákoutími parků nebo lesních porostů se pohybují bytosti, chamtivě rvoucí větve borovic, smrků, jedlí a vůbec vše zelené, co by mohlo v jejich představách naplnit poezii vánočních svátků, a je jim zcela jedno, že je to kradené. Jsou jedinci, kteří vylezou do výšky mnoha metrů a za brzkého zimního rána podříznou horní část vzrostlé jedle. Jsem svědkem nářku jedné z nich. Musela jsem odejít z bytu ve čtyři hodiny ráno. Procházím vždy kolem dvou jehličnanů a to ráno jeden z nich naříkal. Po návratu domů jsem si na ranní vjem vzpomněla a viděla jsem vznešenou jedli zmrzačenou, bez vrcholu. Žalující torzo. Stromy mají své duše, sténají, když je ničíme a přes veškerá příkoří, která na nich pácháme, stále nabízejí magické schopnosti, léčivou sílu a pomoc navzdory naší ignoranci. 

Dovolte mi vrátit se do souznění se stromy v době, kdy jsem byla osmiletá holčička. Po desítkách let cítím vůni pryskyřice při ranních procházkách jehličnatým lesem v bezprostřední blízkostí sanatoria v Jeseníkách. Byla ranní mlha, vše tak nádherně vonělo pryskyřicí, která dobrovolně vytékala z ranek ve stromech, jakoby chtěla pomoci svojí léčivou vůní nemocným dětem. Vše zde bylo v souladu se zákony přírody.

Matka Příroda byla vždy laskavá. Nabídla slzy myrhovníku, který vytékal štěrbinami v kůře a na vzduchu tvrdnul ve zlatohnědé slzičky vonné pryskyřice myrhy. Její mast pomáhala Kristovi při tišení smrtelných ran. Byla ceněna více než zlato a je to dar, který strom dává člověku dobrovolně. Wikipedie uvádí stromy na řeckém ostrově Chíos, lentišky, ronící po naříznutí léčivou pryskyřici – mastichu. Ve starověku byla stejně ceněná jako kadidlo či myrha. Největším mučedníkem mezi stromy je z mého pohledu kaučukovník. Nedává své slzy z řezných ran dobrovolně, ale jeho´šťávy jsou zatím pro člověka důležité. Sběr březové mízy může být pro strom rizikem a proto je v řadě evropských zemí včetně České republiky zakázán. Když jsem na fotografiích viděla různé mučící odběrové nástroje zaražené do stromů, cítila jsem bolest a bylo mi smutno. Možná se jednou naleznou jiné způsoby získávání vzácné životadárné tekutiny stromů. 

Závěrem citát spisovatele a milovníka přírody Johna Muira: Pokud pohneme jedinou věcí v přírodě, zjistíme, že je propojena s celým zbytkem světa.