Mám hadí kůži,
která se s tebou svléká,
dech se ti úží,
když plynem do daleka,
objetí známé
a štědrost dozrávání,
cit zaklínáme
v dvojitém odevzdání.

Mám kůži hadí,
která mě obepíná,
noc k hříchu svádí,
touha však dohasíná,
nepoutej řeku,
jsme už jen břehy její,
i v našem věku
chyby se odpouštějí.