Do vůně lipového květu

najednou zahřmělo,

konečně prší...

Hledám tvou ruku,

nebojím se bouřky,

ale zbytečných ztrát,

které nelze zakázat.

Na sklonku jara,

kdy léto už se chystá

usednout na svůj trůn,

chybíš mi lásko,

ty moje malá mořská vílo,

a to, co tenkrát bylo,

nás navždy spojilo.

Přestalo pršet...

snad trochu štěstí

nám tu zanechalo,

a moje ruka ve tvé dlani

barevné duze se klaní,

přitom věří na zázraky,

tak jako v pohádkách.