Je  únor, sníh se objevuje jen sporadicky, někdy je na rybníku jen tenoučká vrstvička ledu. Kachny legračně manévrují při přeletech k místům kde mohou ukradnout ze zobáku kousek housky příslušníkům svého druhu. Některé mají dlouhou přistávací dráhu, zapojují do manévru plováky, křídla i nejdůležitější brzdící klapku – biskupa. Každým dnem jich přibývá, začíná období výběru nejvhodnějšího partnera pro další generaci. Je to dobře organizované společenství opeřenců. Skupinově plavou, společně vystoupí z vody a odpočívají na břehu. Co je nejobdivuhodnější, společně káchají tak, že není slyšet vlastního slova, všechny najednou zmlknou, následuje generální pauza a potom jako mávnutím dirigentské taktovky nastane spontánní křik. V době hnízdění se jindy nesmiřitelní kačeři přátelsky sdruží v „Donald klubu“ a společně očekávají narození kachňat.

Z altánu „BUBLINA,“ ve kterém se v létě pořádají letní lázeňské koncerty, zazní v nedělním únorovém mrazivém ránu nádherné sólo na flétnu. Díky výjimečné akustice altánu je melodie slyšet po celé Zámecké zahradě. Neznámý virtuóz vše kolem očaroval. Každý v dosahu tónu flétny se dívá směrem k pavilonu, dokonce i kachny po dobu produkce mlčí. Při pohledu na flétnistu se mi vybavil animovaný film Krysař. 

Kdo by neznal staroněmeckou pověst o tajemném krysaři a jeho kouzelné píšťale. Pověst inspiruje spisovatele, malíře i hudební skladatele již od počátku 13. století. Novela Viktora Dyka Krysař se stala povinnou četbou na středním vzdělávacím stupni. Z české tvorby inspirované krysařem stojí  za zmínku muzikál Daniela Landy. Krysař je jednou z mnoha legend, které mají nesmrtelný život. 

Úvodní snímek má název "Já bych mohl vyprávět" a tak jsme s Čikinou chvíli naslouchaly za doprovodu vzdálených tónů flétny. Také by se obrázek mohl jmenovat " Já mám jezevčíka?"