"... v roce šedesátém sedmém, už bude dávno všude mír...," zpívalo se nadšeně a optimisticky v této tak trochu budovatelské písni s nádechem "popu". Psal se asi rok, no řekněme, 1960? Bylo mi jedenáct let a přede mnou "nedohledno." Dokonce i ten "magický" rok 1967 byl v nedohlednu.

Sedím na školní lavici 6. třídy ZDŠ. Je velká přestávka. Kolem mě je rozprostřena široká růžová sukýnka z jemného manšestru. Vidím ji jako dnes. "Filozofujeme" s kamarádkami, co bude, až nám bude padesát. Zatímco stejně staří kluci lítají mezi lavicemi a hážou po sobě houbou, my, slečny, se důležitě zamýšlíme nad životem. Celá délka života je před námi. V padesáti budeme jistě šedovlasé babičky s několika vnoučaty. Ta jsou naší jedinou radostí v tom "požehnaném" věku. Jsou to představy inspirované realitou kolem. Moje babička má sice ještě pořád tmavé vlasy, ale babičkovitě vypadá už od chvíle, kdy jsem ji poprvé uviděla. Děda je, pravda, "kus chlapa", vyzvedne svou malou holku ke stropu jednadvě, ale dědečkovství je patrné z jeho bílých vlasů.

Školní lavice nahradily stolky a židličky, růžové sukýnky zase módní úzké přiléhavé sukně. K tomu bílá "dederonová" košile. Navrch "šusťák", výkřik módy let šedesátých. Kdo ho nemá, jako by nebyl. Holčičky se změnily ve slečny. Mnohá z nich s někým "chodí". Je to i můj případ. Chodím s klukem, a možná ani netuším, svým budoucím mužem skoro na celý život.

A do toho skutečně už ten vzpomínaný "šedesátý sedmý". Slibovaný mír z písničky zůstal sice uchován, ale všude určitě není.To my za "železnou oponou" ovšem moc nevnímáme. Zejména "my" ve svém dospěláckém světě. Z rozhlasu "po drátě" zní naše zamilovaná "Povídej, jestli Tě má hodně rád" a naše natupírované hlavy jsou plné blížící se maturity.

A najednou je to tady. Vcházíme do dospělého života. Více či méně vybaveny představou o věcech příštích. Ale těšíme se. Na "výšku", na práci, na svatbu, na děti...

A všechno je nějak "najednou". Najednou je tu rok 2017. Jednoduše uplynulo 50 let. Padesát let! Některým šťastnějším se blíží "zlatá svatba". I my ostatní máme svou zlatou svatbu! Oslavíme padesátiny Naší maturity! A na šedovlasé babičky zapomeňte! Sejdou se tu ženské plné života a elánu, schopné milovat a zamilovat se, cestovatelky, dobrodružky i dámy. Prostě "kočky" každým coulem. Zároveň ovšem oddané babičky svých vnoučků. Tak to tedy je. Žijeme a plánujeme. Za námi vzpomínky, před námi... 

... a co si vezmu na sebe?!