Na hroby blízkých,
známých i neznámých
padá zas listí,
zatím to není sníh.

To se jen listopad
své vlády ujímá,
vítr, chlad a mlhy
do služby najímá.

Co může,
to změní,
nepokvetou růže,
bude čas na snění.

Bude se brzy smrákat,
pozdě rozednívat,
a někdo bude plakat,
jiný zase zpívat.

Až poslední lístek
na větvičce zvadne,
vláda listopadu
pod bílý sníh padne.