V listopadu loňského roku se mi zalíbila báseň Zuzany Pivcové "Ta moje láska...". S moudrou zralostí přebásněný pocit žití nejen vlastního, ale asi nás všech, kdo známe tu "podivnou záhadu" jménem Láska. A líbil se mi verš "s časem si netyká...." 

Zuzana si s časem netyká. Ani v tyto dny, kdy "slaví." Přeju ji, ať ji čas "nikdy nechytí". A píseň "Ta moje láska" v podobě videoklipu přikládám jako dárek.

Netušil jsem, že se tuhle píseň budu od listopadu loňského roku učit urputně hrát, a ani dnes ještě nebudu spokojený (omlouvám se tím, že jsem ještě před půl rokem uměl na kytaru jen tři akordy k táborovému ohni), a že budu tápavě hledat tvar pro obrazové zpracování. Nakonec jsem vzal štětec a začal patlat do obrazu čáry a barvy....

Doufám, že za to nedostanu "údery do hlavy".

Hodně štěstí, Zuzano!