1. Leonardo by to mé babičce vysvětlil

Jako děcko jsem prázdniny trávil u babičky a dědečka ve Vysokém nad Jizerou. Měli u domu vlastní uzavřený dvůr, kde jsem měl postavený stan a v něm si užíval různá dobrodružství - i přes noc s kamarádem. Ale to jednoho dne skončilo mým prvním vědeckým experimentem. Pod námi bydleli Mikulkovi a s jejich dcerkou Zdeničkou, také v předškolním věku, jsem si denně hrával. A tak se stalo, že mi dovolila zkoumat její nahé tělíčko. Ona, kupodivu, tak vědecký zájem o mé tělo neměla. Jenže zcela nečekaně se tam objevila babička a výsledek jistě tušíte.

Tenkrát jsem jí ještě neuměl vysvětlit na příkladu geniálního Leonarda da Vinciho, že muži potřebují bádat odmalička, chtějí-li to někam dotáhnout. Dnes bych ji ukázal jeho perokresbu „Proporce lidské postavy“ – viz obr.1. Tak se stalo, že jsem ve svém poznávání tajemství a krásy ženského těla pokračoval až asi o 15 let později, možná ještě později. Ovšem, na rozdíl od Leonarda, jsem nikdy neměl touhu poznávat anatomii těla mužského, což je nevědecké. Takže se ze mne nestal žádný vědec ani umělec.  

2. Poznáváme jak věci fungují

Když jsme museli zbourat stan, zaměřil jsem se na vědecký průzkum technických záležitostí a nakonec jsem se také stal pouhým řadovým technikem. Nicméně jsem vždy měl tendenci bádat a přijít věcem „na kloub“ sám. Podobně jako chlapeček na ilustračním obr. č.2. Podívejte se teď, prosím, na něj. Dokážu si představit, co mu běhá v hlavičce:

No ták, kde jsi, plaváčku?

Čůral jsem jen kratičko,

spláchnul jenom maličko.

Tak už vyplav, miláčku …