Křižovatka loučení
Ilustrační foto: Pixabay

Hladíš mi ramena a říkáš krásná slova,
i když vše není o lásce,
já slyšet chci je znova.

Tvůj hlas podoben vodopádu,
nad sebou už ztrácím vládu,
tvůj dech mi po vermutu voní,
stříbrné zvonky v uších mi zvoní.

Usmíváme se, však slzy z očí kanou,
neříkáme si sbohem, ale jen na shledanou....
Odcházíš, ač bych tak ráda s tebou,
odcházím, mé cesty opačně tu vedou.

Poslední polibek, poslední objetí,
nikdo se nesnaží zadržet dojetí.
Já věřím v tebe, ty věříš ve mě,
až znovu se potkáme,ať ustrne se země....    

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
16 komentářů
Soňa Prachfeldová
Překrásné.
Jana Šenbergerová
Kampak se nám Jarmila ztratila? Také moc hezky básnila.
Anna Potůčková
Moc krásná básen.
Dalibor Polanský
Dýchají z toho emoce, hlavně první sloka je krásná.
Blanka Lazarová
Pěkné :-)
Alena Velková
Krásné
Jana Kollinová
Dojemné vyznání. Děkuji.
Jan Zelenka
Další básník na íčku. Vždy si moc rád přečtu o pocitech a emocích, vyjádřených ve volných i vázaných verších. Moc hezké, paní Peerová!
Lidmila Nejedlá
Hmmm, loučení...na jak dlouho? Je naděje? Moc hezké.
Eva Mužíková
Moc krásné, dojemné...

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?