Paříž pro pokročilé neznamená, že začátečníkům je vstup zakázán. Ba naopak. Začátečníci zjistí, že je třeba navštívit toto neodolatelné město podruhé, potřetí, poosmnácté... Jako já. Pak už to jsou pokročilí
z nejpokročilejších, ale stejně nepřestanou s návštěvami přitažlivé krásky, rozdělené řekou Seinou na dva břehy. Mají ji hluboko pod kůží. Paříž se stane neodmyslitelnou součástí plánovaných dovolených. Stačí čtyři dny, prodloužený víkend a můžete pokračovat v pokročilosti. Užijete si míst, o kterých začátečník nemá ani tušení, a přesto máte čas znovu objevit Eiffelovku, Notre Dame, Montmartre... 

Naším výchozím bodem se stal tentokrát hotel ve 13. obvodu kolem náměstí Place d´Italie. Půvabná živá čtvrt, ve které se vám zachce jen tak toulat, posedět v kavárně, dát si večeři. Široký vznosný bulvár, obklíčený typickými pařížskými domy, se jmenuje "Gobelínový" podle manufaktury, která je tady stále v provozu.

Usadíme se opodál v kavárně, která už má své malé kulaté stolečky prostřené k obědu. Nicméně je nám velkoryse nabídnuto místo "ve třetí řadě", což je pro naši kávu až příliš dobré. Ohromíme číšníka přáním dát si zároveň s kávou "pastis", typický francouzský anýzový nápoj. Samozřejmě alkoholický. Rozředíte ho vodou a nádherně mléčně se zabarví. Svou volbou pobavíme nejen obsluhu, ale i pár stálých hostů, kteří si v hodině oběda jen stěží dokážou představit konzumaci kávy, natož pastisu. Nicméně v tutéž dobu, je 11 hodin, přichází zřejmě starousedlice, starší dáma odnaproti, dát si pořádný kafáč bílé kávy a půlku rohlíku s máslem k pozdní snídani.

Protouláme pak další hodinu po pitoreskní uličce "Mouffetard" a objevíme náměstíčko jako dlaň, na které se vejde pohodlná kavárna s vlastní knihovnou, fontánka a zároveň bezdomovec - "clochard" v její těsné blízkosti. Pro dnešní "produkci" si nabarvil vlasy načerveno, popatlané má i ruce a kalhoty. Vytahuje ze svého pytle kousky nabytého šatníku a rozvěšuje je po zábradlí. Pak si hodí nonšalantně nohu přes nohu a čte noviny. Na druhém konci náměstí se ozývají nějaké "skřeky". Připomenou mi hrbáče ze stejnojmenného filmu. Jdeme se podívat. A ejhle! Žebrá se tu z pohodlí domova. Skřehotavý hlas náleží ruce držící na provázku uvázané pudlo a žádá kolemjdoucí o příspěvek. Bizarní obrázek. Starý šedovlasý pán, v každé ruce dvě tašky s nákupem, nám laskavě vysvětluje, jak se dostat na tržiště o pár ulic dál. Přidá i pár informací o "své"čtvrti. Prostě taková normální Paříž! Na trhu je živo. Ochutnáváme sýry a sušené salámy. Voní to tu. Sliny se sbíhají.Začínáme se tu cítit "doma".

Na svých toulkách rádi vstupujeme do majestátních prostor chrámů. Tentokráte nás přilákal jeden z mnoha zasvěcených Maří Magdaléně."Madléna" v Paříži je postavena v klasicistním stylu a je nádherná. Skvěle reprezentuje jednu z nejbohatších čtvrtí Paříže nedaleko Náměstí Svornosti. Po schodech osázených květy vstupujeme do elegantních prostor a za zvuku varhan vzdáváme hold tomuto "novodobému"skvostu. Oltář patří Maří Magdaléně. Ačkoliv obklopená anděly, ona sama je přesvědčivě lidská. Pod šaty se jí rýsuje "bříško", čímž naplňuje představu přísně utajených a zakázaných stránek Nového zákona. Potěšena tímto pohledem,jdu si dát kávu do stejnojmenné kavárny. 

Před slavným Notre - Dame se denně klikatí fronty návštěvníků. Ráda bych poseděla uvnitř, ale tentokráte dám přednost "jiné frontě". Táhne se nenápadně podél zdi celé katedrály. Její čekatelé, velmi trpěliví turisté z celého světa,chtějí vystoupat do věží. Zařadíme se mezi ně a ukrojíme ze svého pařížského času 90 minut. Ale stojí to za to. Po velmi úzkých,strmých a točitých schodech, jak jinak, zdoláváme první z věží. Dochází dech, nohy vypovídají poslušnost, ale odměnou je neotřelý pohled na nestvůrné chrliče. Fantastičtí ptáci, příšery a příšerky z fantaskních světů brání vstupu zla do katedrály. Ve 46 metrech ovšem výstup nekončí. Stoupáme do jižní věže, v jejíž útrobách visí 13 tunový obr - zvon Emmanuel. Kdesi se mihne stín nešťastného Quasimoda a možná jste zaslechli výkřik Esmeraldy. To Victor Hugo svým romantickým příběhem upoutal pozornost na chátrající katedrálu a rozpoutal kampaň na její obnovu. Dal popud k ochraně kulturního dědictví a povinnosti pečovat o ně.

Na vrcholku věže, ve výši 69 metrů, se před námi rozprostře celá Paříž. Známe ten pohled z Eiffelovy věže, z Vítězného oblouku, z kavárny obchodního domu Printemps. Vždy stejný, pokaždé jinak krásný. Na severu pozdravíme kapli Sacré Coeur, ten šlehačkový dort na vrcholu Montmartru, z východu se otevře pohled na ostrůvek St.Louis přes vysokou štíhlou věž s apoštoly po stranách. Nebýt tady, ani o nich nevím. Zrovna tak jako o "vnitřním"orloji, který si ukazuje čas jen sám pro sebe. A ejhle, je čas k obědu! Ještě rychle koukneme na západní stranu a její osu Louvre - Vítězný oblouk - Velký oblouk, neboli "Okno do světa" ve čtvrti la Défense, jakémsi malém pařížském New Yorku. Nechybí ani Socha Svobody na Seině, menší sestra té newyorské, kterou darovali Francouzi Američanům. A pak už po točitých schodech dolů a dále na jih, do Latinské čtvrti, kde si dáme v léty ověřené hospůdce menu za 12 Euro. Nechybí klasická cibulačka a růžové víno, a tak si užíváme pohody, vtipného šarmu číšníka a pohledu na nekonečnou živou "řeku" turistů, plynoucí kolem našeho stolku.

Podobné divadlo se nám naskytne pod vrcholkem Montmartru na malém náměstíčku Place du Tertre. Najednou slyším Nezvala:

"Lásko,setkáme se spolu,
až se světu poštěstí,
sedět u jednoho stolu,
na jediném náměstí."

A ta chvíle právě nastala.Jsem tu se svou láskou a náměstíčko jako jeden velký prostřený stůl nabízí proudícímu "světu" spočinutí u kávy, dobrého vína či večeře. Dobře naladění číšníci v roli jakýchsi "našich" žižkovských Pepíků lákají svým vtipem "různobarevné "návštěvníky k chutně prostřeným stolkům. Neodoláme a dáme si sklenku našeho oblíbeného pastisu.

Poslední, čtvrtý den, zasvětíme věži Eiffelově. Prosedíme na lavičce v úžasném parku pod Trocadérem , s nejlepší vyhlídkou na tuto ocelovou krásku, celé slunné odpoledne. Je nám blaze na duši. Letošní Paříž se náramně vydařila. Let do Ostravy potrvá hodinu a půl, letenka stála tam a zpět 4 tisíce a pobyt v příjemném pokojíčku 6 200 pro dva na tři noci. Jsme doma, s novými zážitky, se vzpomínkami a s troufalým pozdravem: "Na shledanou, Paříži!" Po kolikáte už?