Potkala jsem moře,
moc se na mě smálo,
přišlo za mnou do snu,
nebylo to málo.

Na rtech zůstalo mi
trochu mořské soli,
když mně na nich přistál
ten polibek dvojí.

Můj monogram v písku,
prý tam stále čeká,
než ho smyje vlna,
co lásky se leká.

Taky mořský vánek
po vlasech mě hladí,
přijeď, šeptá tiše,
my tě máme rádi.

Pak otevřu oči,
zároveň se lekám,
slyším jeho "ahoj"
šplouchnout do daleka.