Pár něžných slov
mi osušilo řasy
a kolem najednou
vidím tolik krásy.
Má duše bolavá
rozkvétá jako růže,
když nablízku mám
tebe, svého muže.
A každá překážka
zdá se mi lichá,
když tvoje já
vedle mého vzdychá.
A myšlenka vzdálená,
najednou je blízká,
po lásce každému
se někdy stýská.
A sklenky dvě
plním révou vinnou,
tak na lásku, ať
nejen duše splynou.