Téma: pohřeb
Pokud si myslíte, že neuvěřitelné historky mě potkávají jen o Vánocích nebo státem uznávaných svátcích, jste na omylu. Mě se nějaká blbost může stát kdykoli a kdekoli. Třeba i na pohřbu.
Alena Velková
Dveře do zlonického kostela, připomínající ošuntělou katedrálu, byly zavřené. Otevřely se až po mém velkém úsilí. Zůstal jsem s údivem stát na prahu a vnímal ten šum nebo spíš rachot kostela, narvaného lidmi romského původu.
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se asi nudili. Vytáhl jsem cár papíru, kde jsem měl za pět minut napsané myšlenky.
Prosinec. Počasí se shoduje se stavem mé duše. Nevlídno a mrazivo. Mihotavé svíce ozařují hnědou rakev s nezbytnou krásnou bílou kyticí od vnoučat a pravnoučat. Kněz, neviditelní zpěváci za mými zády, Ave Maria…Loučím se s maminkou.
Nová služba v ČR: pohřeb bez obřadu, od 1374 korun měsíčně. Důstojné rozloučení. Taková nabídka se objevila na veřejnosti v době vrcholící pandemie, kdy s nemocí covid-19 umíraly denně až tři stovky lidí.
