Téma: jména
Ježišmarjájósef! Těch slavných Josefů ale je! Zkusím některé vypsat, ale bude to těžké, hrnou se mi na mysl ze všech stran a z různých dob.
Iva Bendová
V dobách mého raného mládí (60. a 70. léta) měl zvláštní křestní jméno málokdo. My holky jsme byly Jany, Jarky, Jitky, Hany, Dany, Mileny, Jiřiny, Aleny, Věry, někdy i Evy, Ireny, Květy, Zdenky a Vlasty. A kluci se jmenovali Petr, Pavel, Franta, Mirek, Jirka, Jarda, Láďa, Zdeněk, Karel, někdy i Miloš a Luděk.
Mám ráda cizojazyčná jména. A taky jsem amatérský filolog pomlčka pátrač. Pročež si zjišťuji, co veškerá pojmenování znamenají a kde je jejich původ. V tomto směru jsem už poměrně vzdělaná.
Než jsem se narodila, byla jsem po devět měsíců klukem a jmenovala se Franta. Tatínek si byl totiž stoprocentně jistý, že jsem kluk, což mu potvrdilo celé konzilium kolegů lékařů.
Bude se jmenovat po tátovi. Nebo po dědovi, pradědovi... Takové rozhodnutí činí hodně lidí, kteří čekají potomka. Zpravidla se týká kluků, holčičky dostávají jména po matce či babičce podstatně méně často. A jaké jméno se nyní nejčastěji dědí? Vítězem je jednoznačně Antonín.
