Téma: turistika
Únor bílý pole sílí a po těch polích se celé únorové dny válí mlha, slunko nevykoukne zpod šedé klenby a doma se musí celé dny svítit. A tak i malý výlet, který nás vytrhne z této šedi únorových dní, je vítaný.
Elena Valeriánová
Začátkem srpna jsem se zapojila do regionální hry Poznáváme Valašsko, jejíž maskotem byl medvěd Jura. Na jednadvaceti místech (viz fotogalerie) byla ukryta razítka, která se otiskovala do hracího plánku.
Důchodový věk se kvapem blížil, a tak jsme se ženou a dcerou občas vynechali cestování po našem oblíbeném Středomoří a vydali se poznávat i vysokohorskou alpskou krajinu. Byl to značný rozdíl. Ale co bychom pro nejrůznější svá poznání neudělali!
Vysoké Tatry mám pod kůží. Jejich hřebeny a průzračná plesa, skalné chodníky ohrazené klečí. Louky s nízkou travou, kde kvetou horské zvonky. Když máte štěstí, uvidíte pasoucí se kamzíky tam někde vysoko ve skalách.
Pomaličku rozmrzám. Upřeně se dívám do plamenů krbových kamen na Sabince, kam jsem před chvílí už za tmy dorazil. Od Petrových kamenů jsem klopýtal potmě, protože mi přestala svítit čelovka a vážil jsem na kamenité cestě každý krok.
