Téma: mládí
Když jsem začal chodit za Věrou – řečeno jazykem nás pamětníků, když jsem si ji namlouval a věci začínaly nabírat vážnější směr – přišla nevyhnutelná fáze: vstup do rodiny. Člověk najednou nechodí jen za dívkou, ale nastávají první nenápadné otázky od rodičů.
Zdeněk Hart
Když mi bylo téměř 13 roků, naši se rozhodli k návratu do rodného kraje, na Hradecko. Mamka pocházela z Plačic, což je dnes součást Hradce Králové. Taťka z vesnice nedaleko Hradce, ze Světí. A moje babičky bydlely tam, odkud rodiče pocházeli.
Pamatuju si to jako dnes. Bylo mi osmnáct, vlasy jsem měl hustší než plot u sousedů a sebevědomí tak velké, že by se do něj vešla celá vesnice i s kravínem.
„Babi, kde mám vzduchovku?“ byla moje první starost, když jsem přijela na prázdniny. „Půjčil si ji syn pana ředitele ze zámku.“ „Jo syn pana ředitele. To bude asi pěkný mazánek a náfuka,“ pomyslela jsem si zklamaně a odešla se podívat na fotbalové hřiště, jestli tam nebude někdo známý.
