Jak okno dokořán,

dívám se do dáli,

mlhou zahalená,

vyhlížím lásku.

Snad někde je,

spoutaná řetězy,

jen čeká,

až jí vysvobodím.

Až najdu ji,

políbím ji na rty,

pohladím po ruce

a zazpívám píseň

o vodě živé.

A půjdem spolu,

ruku v ruce,

s úsměvem na tváři,

se srdcem naplněným

touhou člověčí.

Tak nějak končí

všechny pohádky!