Světlo a stín.

Dva věčné protiklady,

s kterými si nevím rady.

Světlo oslnivě bodající,

a stín toužící, však

stále prchající.

Nemám strach z mého

stínu,

nehledám pomíjivé

stíny jiných.

Někde na blízku je

vždy čarovné

světlo, které mi 

ukáže cíl.

Ubíhá stín,

světlo vzplane a

odsune myšlenku

poslední.

Zatáhnu záclonu,

sklopím víčka

a vítám je oba.

Věčné světlo,

i pomíjivý,

blahodárný

stín.