Jdu cestou plnou bodláčí,
kde žádný jiný nekráčí.
Jdu sám s úsměvem na tváři,
každý plevel mě rozzáří.
Už svítá...

Můj život stále ubíhá,
však dozadu se nedívám,
vždyt svítá...

Vím, že tam kdesi daleko
čekáš, možná už za řekou.
Voláš mě a já poslouchám,
bez dechu k tobě pospíchám.
Už svítá...

Tvá náruč mě možná zachrání,
před životem mým v rozhraní.
Samota není řešení,
samotou nic se nezmění,
vždyt svítá...

Životu chci dát vše, co mám,
když půjdeš se mnou poklekám.
Přišlo svítání.