Proč občas nečekat,
vždyť v čekání je víra,
lásky se polekat,
když oči neotvírá,
proč víru opustit,
když lásce bývá věrná,
proč náhle dopustit,
že bílá bude černá.

Proč zůstat na prahu
s pocitem, že jsme staří,
ztrácíme odvahu,
že se nám méně daří?
Proč zříct se krásných chvil,
v nichž láska rozum stíná,
už jsi snad pochopil,
samota neobjímá.