Opilá povětřím,
na vratkých nohou,
pod klenbou nebeskou,
kam ptáci mohou,
zmámená krajinou,
letní čas vdechuji.

Sluncem ožehnuta,
po louce běžím zuta,
nohy se do trávy noří,
obloha modrá,
jak oči všech moří.

Chrpy a máky vlčí,
ve zlatém obilí skromně se krčí.
V blízké dědině poledne zvoní,
v kapličce bílé,
kde lípy tak voní.

V úvoze cesty prašné, boží muka stojí,
tam každý pocestný,
hlavu svou skloní.
Panna Maria žehná všem lidem,
krajina česká,
voní tu klidem.