Příděly touto formou byly nedostatečné a skýtaly jen velmi skrovnou možnost normálně se najíst, obléct a k tomu si v pohodě zakouřit. Chuť na cigaretu byla tak veliká, že kuřáci měnili chleba za cigarety. Lidé z města zase na vesnici měnili šatenky za potraviny, králík, slepice, kachna a husa byly vyvažovány i cennými předměty jako obrazy, uměleckým sklem a do výměnného obchodu se zapojily i drahé kovy.

Kolem tekl potok, a tak pstruzi končili často na pánvičce osoleni, obaleni v mouce a posypáni rozdrceným kmínem. V potoku byly i ondatry a dodnes podezřívám otce, že mladý králíček, kterého upečeného dozlatova přinesla matka jednou na stůl, byla vlastně ondatra, která nám u potoka ožírala červenou řepu. V zimě nám zas rozhrabávali sníh na záhonech s karafiáty zajíci a na ně v noci chystal otec pasti. Na smetaně byli vynikající. A kde jsme brali smetanu? No od paní Hlavicové, která měla dvě krávy, jež dojily až třicet litrů mléka denně. Od jedné odevzdávala povinnou dodávku a druhá byla načerno, prý jalová. A tak jsme s ní měli celoroční dohodu, že od ní budeme odebírat ty dva, tři litry mléka denně, a na něm byla v krajáči jó tlustá vrstva smetany. Ještě dnes jakobych cítil ty "fousy" kolem úst, které jsem vždy olízal doztracena.