Mé moře času

Můj svět

Mé moře času

Datum: 22. 5. 2014

Diskuze: 3

Ilustrační foto: Jan Raška

Chytám tvou krásu,
mé moře času,
a znovu slyším
volání hlasu,
ty hučíš temně,
rozlité ve mně,
v loktech mě hýčkáš,
houpeš mě jemně.

Šeptáš mi sliby,
že třeba..., kdyby...,
podléhám štěstí,
které mi chybí,
stříbro se blyští,
vlny mě tříští,
můj věčný smutku,
živote příští.

| moře

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit

3 komentáře

Helenka Vambleki 24.5.2014 06:43

Ani nemám odvahu komentovat, ta naše Zuzka umí se slovy čarovat!!!

Jiří Libánský 22.5.2014 22:41

Moc hezky jsi uchopila moře a ukula z něj zajímavou poezii.

Marie Magdalena Klosová 22.5.2014 12:15

Milá Zuzko,tiše se směji,jedeme totiž opravdu na podobné vlně.Napsala jsem v úterý takový text o moři,ani příběh,ani próza,ani báseň a mám ho ještě nevydaný na mém profilu.Totiž napsala jsem o moři dva a ten jeden už vyšel,je mi jasné,že všeho moc škodí.Zase jsou tam podle mě VELKÉ SHODY.Verše se mi líbí!