Důvěrné přítmí pokoje
v zajetí dávných zvyků,
a prudké světlo výboje
v jediném okamžiku,
na cestě tichých poutníků,
schoulená do pocitů,
ucítím kouzlo dotyku,
ne jenom přes ulitu.

Pak zmizí souboj světla s tmou
a hořkost na jazyku,
noc skryje lásku bezbrannou
před palbou otazníků,
pochopím smysl prázdných dní,
zvolna, až do nádechu,
líbám svou lásku poslední
bez řečí, bez výslechu.