Zraněné sochy,
rozbité hodiny,
a šikmé plochy
namísto roviny,
poznání věčně stejné,
pocity neprodejné.

A jestli přeci
byl jsi jen náhoda,
čas v těsné kleci
ruku mi nepodá,
za šera, před svítáním,
lásku si neubráním.

A jestli proudy
oživí kameny,
z rozpadlé hroudy
vytrysknou prameny,
jak příboj, který hučí,
klesnu ti do náručí.