Jsi, moje lásko,
stisk mezi pohlazením,
záchytný pevný bod,
neslyšný doprovod
v koncertu každodenním.

Ty, moje lásko,
znáš tíhu odloučení,
když v černém divadle,
vypouklém zrcadle,
stesk na mě zuby cení.

Já, moje lásko,
se nezaleknu kouře,
teď v mlžném oparu,
ponovu, postaru,
už cítím záchvěv bouře.