Jak stříbrolesklý kov
jsou vody zčeřené,
i bouře našich slov
se zvolna přežene,
namísto letu pád,
to přece dobře znáš,
když ústa mnohokrát
mi prsty přikrýváš.

Myšlenky toulavé
a vprostřed světla stín,
i sny jsou krvavé
jak rudý baldachýn,
hledáme lásky dar
v své touze po ráji,
když city z mlžných par
tak těžko vstávají.