Prší a kapky deště mi připadají krásné.
Třpytí se ve vzduchu i na zemi.
Dopadají někdy prudce, někdy něžně,
sdružují se a mění se v potůček.
Vsakují se do připravené země,
která čeká a je vděčná.
Ihned dá impulz květinám, trávě
stromům i keřům.
Mají radost a snaží se ji ukázat,
buď kvítkem čerstvě rozkvetlým,
nebo jen štavnatou zelení.
I já mám pocit, že všechno špatné odtéká
a do mě též proudí štěstí z rozpuku.
Když už to stačí, ukáže slunce svoji tvář
 a rázem je všechno ještě krásnější.
Příroda je totiž zázrak!