Jako většina z nás jsem navštívila očního lékaře. Potřebovala jsem zkontrolovat a dát udělat nové brýle. Velice ochotná a milá lékařka se mnou probrala všechny možné způsoby vyšetření. Po prohlídce ještě upozornila na moje převislá víčka. "Určitě by se vám koukalo lépe po plastice těchto víček." A tak ještě chvilku váhání a pak už jen domluva, co dál.

S obavami si domluvím termín a čekám na "onen den". Dohodly jsme se s paní doktorkou, že nastoupím jeden den do nemocnice a hned udělají operaci a druhý den půjdu domů. Ještě se nestačím ani svléknout z civilu a už volají na sál. Na sedačce, jako invalidu, mě vezou a před sálem se mi přišla představit lékařka, která mě vyšetřovala a lékařka, která bude operovat pod jejím dohledem. Injekce do víček a pak tma.

Nevidím, ale slyším vše. Lékařky mě o všem, co dělají, informují. Řez ve víčku mi na malou chviku ukázal lékařku. Ano, bylo vidět, jak nade mnou stojí a já nechápala, jak je to možné. To odřezala proužek kůže a tím vznikl průřez, kterým jsem viděla. Ještě šití, pak druhé oko a je to! Nezbytné focení! Před i po operaci nutná dokumentace a zalepení uzoučkou páskou. Opětovné svezení na sedačce do postele a hotovo.

Při propouštění mi mladý lékař, konající službu, zdůraznil, že je potřeba stehy řádně promastit mastičkou. Dle rady lékaře jsem se jala mastit. Ale ouha. Páska přilepená byla v ten moment dole a já hned druhý den cupitala na oční. Lékařka, jak mě spatřila v čekárně, se moc podivila a hned se ptala, co se stalo. Omluvila se za mladého lékaře bez zkušeností a upřesnila použití mastičky na stehy. Mastička se aplikuje až před vyndáním stehů, aby se uvolnila nitka a šla lehce vytáhnout.

No, vlastně to nebyly stehy, ale šití jednou nití bez zauzlení a konce nití byly asi centimetrové. Hrozilo vytažení nitě. Oteklá víčka, nějaké modřinky, ale jinak pohoda. Za sebe mohu říci, že se mi opravdu "rozjasnilo" a lépe se mi kouká. Všem, kdo se mě na to ptají tento zákrok doporučuji. Stojí to za to.