Stojím u tvého domku, v kterém tak ticho je,

do oken hledím, oči se zarosí, srdce se zachvěje.

Za oknem každé ráno na mě jsi čekávala,

do práce když jsem pospíchala, ty jsi mi vždy zamávala.

Chtěla bych aspoň na chvíli vrátit zpět čas,

pohladit ruce tvé, vlasy šedivé, vidět úsměv na tvé tváři zas.

Být na chvíli tou malou holkou, srdíčko z papíru, do něj básničku tobě psát,

jen tak se schoulit v náruč tvou a pohádkám naslouchat.

Ke hrobu kráčím cestičkou hřbitovní

v rukou mám kytici šeříků, na hrobě zavoní.