Dnes se mi stalo něco. A hned jsem si řekla, no ano, to je přesně to, co potřebuju na tento týden.

Objednala jsem se k zubaři k preventivní prohlídce, chtěla jsem zas po půl roce mít zkontrolované zoubky. Mám sice potíž s dvojkou dole, ale to určitě odborník pozná. Po usazení do křesla se mě postarší zubař zeptal, co mne trápí. Přece mu musela sestra říct, že jsem objednaná na preventivku.  Tak jsem se usmála a vybídla ho k prohlídce mého chrupu: "Nejdřív se na mě pořádně podívejte!"

Stomatolog přišel co nejblíže a dlouze se mi zadíval do očí. Ten pohled mě úplně parazyloval. Dívali jsme se navzájem do očí. Vnímala jsem modř jeho očí. Mě picne. Vždyť má vzít zrcátko a koukat mi do huby! To vzájemné okukování už mne začalo znervózňovat. Snažila jsem se uhnout očima, sledovala jsem drobné vrásky kolem jeho očí, šedivé obočí, malou bradavičku na nose...

Mé nitro křičelo, že jsem přišla na preventivní prohlídku, ale nevydala jsem ani hlásku. Aspoň jsem otevřela dokořán pusu, snad mu dojde, že mi má přestat čumět do očí a věnovat se mým zubům. Oboustranné "očumovací" ticho konečně přerušila jeho otázka: "Tak který?"