Vařili jsme doma s mou ženou Janou vždycky rádi, ovšem teď vaření v našem životě zaujímá ještě větší roli. Od chvíle, kdy jsme začali namlouvat pořad Prostřeno po nás, lidé chtějí různé recepty. A když jsme v něm vařili naši oblíbenou slepici v červeném oleji, najednou chce každý tuhle slepici zkusit taky. Došlo to tak daleko, že teď slepici v červeném oleji vaříme s Janou na takové kulinářské show pro obchodní řetězec Ikea. Je fakt, že by mě nikdy nenapadlo, že budu před lidmi vařit, ale je to zábavné. Zkrátka, mám radost, že naše slepice dělá lidem radost.

A mně stále dělají největší radost koně. Jsem s nimi každou volnou chvíli, stojí mi za to jet za nimi na dvě, tři hodiny mezi zkouškou, dabingem a večerním představením v divadle. Vlastní koně mám od roku 1998, miluji je a snažím se pro ně dělat to nejlepší. Což vedlo až k tomu, že jsem byl nedávno nařčen z toho, že je tím, že je nekovám, týrám. Jenže koně před staletími přece nikdo nekoval. To až my lidé jsme je vytrhli z přirozeného prostředí, rozhodli jsme se, že jim dáme podkovy, sedlo, uzdu a přizpůsobíme si je tak, jak nám to vyhovuje. A měl bych radost, kdyby si co nejvíce lidí uvědomilo, že s koni se dá pracovat i jinak, než jak jsme si zvykli. Moji koně jsou bosí a šťastní.