Jsi temná rouška,
které se nebojím,
jsi tvrdá zkouška,
v níž sotva obstojím,
jsi rozdílný,
a přitom tolik svůj,
jak prázdné dny,
tak jen mě nelituj,
jsi někdy divný,
a přitom tolik milý,
jak noční stíny,
které se rozstoupily,
jsi sázka na víru
s rizikem nevyhrát,
jsi posel z vesmíru
a máš svůj pevný řád,
líbat mě začni,
ať zachvěje se zem,
mé tělo vláční
pod horkým gejzírem.