Píšu, i když se mi

vůbec nedaří,

něco mi říká:

zastav se a dost,

pak se směju

nad výplody v polštáři,

není to ode mne

troufalost?

S tužkou v ruce

věčně usínám,

s tmou se rozněcuje

ve mně fantazie,

že jsou to hlouposti -

nevnímám,

je to prostě

moje poezie.