Když pozoruji noční oblohu, vynadívat se nemohu,
všechno tam přesně řád má daný, 
v té chvíli myslím jen na tebe,
můj milovaný.

Putuješ světem jak měsíc oblohou,
kam žádné mé smutky za tebou nemohou.
Jak první hvězda rozsvítí nebe,
zrovna tak úsměv tvůj prozáří tebe.

Večerní povětří tvou vůni připomíná,
tvá ruka tu mou hledá, na svět se zapomíná.
V nebeských výšinách i tvé oči vidím,
říkám to napřímo, trochu se stydím...

Stojíme spolu ruku v ruce,tam pod nebeskou bání,
ty líbáš mě na ústa a nemáš ani zdání,
co všechno drahý chtěla bych ti dát,
za tvoji lásku, co mi dáváš znát.

Dobře to vím, že ty patříš ke mě,
tak jako k vesmíru patří i země...