Léta letí, jak ten pták,
až dožijeme svůj život, co bude pak?

Položí nás do rakví a zasypou černou hlínou,
budeme věčným spánkem spát, neprobudíme se zimou.

Pojď ke mě lásko má na smrt je času dost,
hlaď mě a líbej lásko má, postavíme si z lásky most.

Budem tam stát sami dva, na nás se budou hvězdy smát,
ruku v ruce půjdem životem a nebudeme se smrti bát.

Až života svíčka dohoří a my na věčnost budem muset jít;
smíření s osudem a poslední myšlenkou, že stálo za to žít.