Je neděle. Malinko jsem si poležela, a tak vstávám se sluníčkem. Opravdu slunečné ráno. Rychle uvařit a někam vyrazit do přírody. Je 10. listopadu a to jindy už jsou plískanice a mrazivo. Tohle počasí přímo vyzývá na procházky. A tak jedem.

Po návštěvě hrobu mojí maminky odjíždím na nedalekou Lipnici, rodiště maminky. Je to ostuda, ještě jsem neviděla "Haškovu hlavu". A tak jdu. Auto zaparkuji u kamenického podniku pod Lipnicí a pomalým krokem sestupuji na louku, kde je socha p. Dvořáka. Osvícená popoledním sluníčkem. O sochu opřená dvě kola - mladičký pár se ohřívá u sochy s knihou v ruce. Vyfotím si "Hlavu" a pokračuji po zelené. Směrovka je do lesa a kolem rybníčku, po hrázi dál do lesa. Malé stoupání a už je další směrovka. Tentokrát žlutá. Po 50ti metrech je vidím. "Zlaté oči." Nenápadný minirybníček a na druhé straně na mě koukají a zrcadlí se "Oči" p. Dvořáka.

Za mnou přicházejí rodiče s dětmi a psem a tak "ustupuji" po žluté zpět na hlavní cestu a po žluté vycházím směrem k Lipnici. Ale vždyť mě to vede úplně jinam? Kde mě to vyvede? Přes silnici do mírného kopce a už to poznávám, vždyť právě vycházím k památníku odposlechu: "Bretschneiderovo ucho". Bylo odhaleno jako první v roce 2005 a bylo pojmenováno po tajném policistovi z románu "Dobrý voják Švejk". Tři metry vysoké ucho vytesané pod vedením p. R. Dvořáka podle sádrové předlohy z hostince "U české koruny."

A přibývá další barva směrovky. Tentokrát modrá a ta je k rozcestníku. A ejhle, další barva - červená. Ta mě zavedla k "Ústům pravdy". V zatopeném lomu asi 3 metry vysoká vytesaná ústa - opětovně za dohledu p. Dvořáka. Vracím se po značkách. Krásný pohled na zápaní stranu lipnického hradu. A kolem starších bytovek scházím na sinici a k autu. Dnes se "U české koruny" nestavím, je tam hodně turistů a ještě mám doma povinnosti. Našlapaných asi 5 km v slunečném odpoledni. Tak to byl zase krásný den.