K fotografování mě přivedl můj muž Ondřej Neff. I když mě už dříve bavilo focení a vyvolávání fotek, s ním jsem objevila kouzlo fotografie digitální. Společnou máme také cestovatelskou vášeň. Jsme schopni kvůli zajímavému záběru šplhat jako kamzíci po skalách nebo hodiny čekat za keřem, na ten správný moment při západu slunce. Někomu možná můžu připadat jako blázen, ale mě to naplňuje. Své fotky zveřejňuji na svých stránkách, ale když jsme byli v Barmě, ta země mě tak nadchla a udělala jsem tam tolik snímků, že jsem se rozhodla udělat i jejich výstavu. Barma je nádherná z pohledu fotografa, lidé jsou tam milí, hodní, ale vlastně jsem se pak moc ráda vracela domů, protože jsem si uvědomila, jak se tady máme dobře. Čím více a čím dále cestuji, tím více si uvědomuji, jak ráda se vracím domů. Možná je to i tím, že teď prožívám příjemné období. Mám totiž muže, se kterým si rozumím. Roli v tom hraje určitě i to, že jsme se potkali už ve vyšším věku, oba s určitými zkušenostmi, a tak umíme při různých krizových situacích „brousit hrany“. Zkrátka, už snad vím, co je v životě podstatné a co ne.