Vyznání

Próza/poezie

Vyznání

Datum: 1. 10. 2013

Diskuze: 5

Ilustrační foto: mountain.ru

S hlubokou pokorou
procházím krajinou.

Ve svém srdci ji mám,
nemyslím na jinou.
Netoužím po slunci,
ba ani po moři.
Bez její blízkosti
má duše živoří.
Krásná je taková,
jak ji pánbůh stvořil.

Modřínů jehličky
obměkčí cestičky.
Listí opadané,
rosa padá na ně.
Zamrzlé kaluže,
šlápnout do nich můžeš.
Boty si nesmáčíš,
jen v trávě ojíníš.

S hlubokou pokorou
krajinou procházíš.

| Moje poezie

Autor: Jana Šenbergerová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit

5 komentářů

Jiří Libánský 2.10.2013 22:12

Jak to čtu, uvědomuji si, jak to koresponduje i s mým vnímáním krajiny.

Olga Štolbová 2.10.2013 13:50

Hory,lesy,vody - to je ta krása nesmírná,které si dost nevážíme.Bez naší krásné české krajiny bych ani nemohla žít.

Dana Kolářová 2.10.2013 12:03

…Krajinou, lesy a vodami zdobenou, podél cest chrpami a mateřídouškou voňavou, do barevných kabátů oblečenou… Krásné vyznání, krásná procházka!

Jitka Chodorová 2.10.2013 08:29

Hezké vyznání krajině kolem tebe,rozumím ti,i když já toužím i po tom moři,ale na co nemůžu zapomenout,to je městská ulice,která právě prosychá po letní bouřce,to je pro mě ta nejkrásnější krajina,možná to leckdo nepochopí.

Zuzana Pivcová 2.10.2013 05:05

Já sice ráda cestuji i ven, ale krajinu u nás mám také ráda. A nejvíc vzpomínám na Český ráj, kde jsem vyrostla. Tam je příroda krásná právě na podzim, kdy smíšené lesy hrají všemi barvami. Tak krásně jako Ty bych se ale ze svého obdivu vyznat neuměla.