Bílý pokoj nemocniční
zprvu stísněný se zdál,
pacienti byli čtyři,
prostor se tím zmenšoval.

Ve čtvrtek ráno skončil jeden,
přeléčen se domů bral,
a tentýž den odpoledne,
další za ním pospíchal.

V pátek potom i ten třetí
na víkend byl propuštěn,
tak ten čtvrtý z pacientů
zůstal sám a opuštěn.

Najednou byl pokoj velký,
v něm tři prázdné postele,
také změna akustická,
ticho jako v kostele.