Proč stále cítím,
jak ve tmě voní tráva,
kam se to řítím
a proč mi třeští hlava,
kdy vlastně pochopím,
že včera, to už bylo,
jak slunce uchopím,
když se mi zachmuřilo.

Proč stále chodím
v tvém pomyslném stínu,
v loužích se brodím
a chytám pavučinu,
kdy vlastně dojde mi,
že noc už bude jiná,
když tvůj sen vzdálený
můj spánek neprotíná.