Když kráčím po špičkách
a vidím světla očí,
v ztemnělých uličkách
jen smutek zaútočí.

Když vcházím do ticha
a všechno kolem žije,
noc s city zamíchá
jak teskná rapsodie.

Když tma už nečeká
a denní rány hojí,
jak touha odvěká
bdím ve svém nepokoji.

Když jitro zazvoní
a stíny v světlo mění,
mou mysl provoní
jak cesta ke vzkříšení.