Díky své profesi jsem mívala prázdniny skoro celý svůj dosavadní život. Možná proto je pro mě docela těžké soustředit se na jedny jediné. Můj muž se narodil v červenci, takže slavíval o prázdninách. Na jednu takovou oslavu jsem si vzpomněla, protože byla nezapomenutelná nejen pro mě.

Manžel vždy pozval své kolegyně na naši zahrádku. Já mu upekla nějakou dobrotu a připravila doma kuřata ke grilování, ale neměla jsem potřebu narušovat průběh akce svou přítomností. Ženských tam bylo víc než dost. Děvčata vždycky vymyslela nějaký program a všichni se dobře bavili až do ranního kuropění.
Jednou u nás tou dobou byla moje maminka. Byla ze staré školy: vyznávala absolutní věrnost a lásku až za hrob. Sledovala přípravy, a když zjistila, že manžel odchází beze mne, pořádně se vyděsila. Líčila mi všechny možné a ještě více nemožné scénáře, co všechno se tam může dít, a naprosto nechápala, že mohu jít klidně spát. Sama celou noc nezamhouřila oka a vyhlížela, kdy se zeť konečně vrátí domů. Chudera, to nevěděla, co ji čeká. Nad ránem dorazila moje drahá polovička patřičně veselá a s obličejem červeným od rtěnky. Maminka z toho měla málem smrt, kolegyně náramnou legraci a můj muž tichou domácnost ne se mnou, ale s mojí maminkou.

Zatímco my byli s manželem čtyřicet let až do jeho smrti, moji rodiče se rozvedli, ale maminka zůstala tátovi věrná až do jeho a posléze i své smrti.