Z večerního rautu
šel rovnou k svému autu,
mocně zatoužil po milé,
ač v krvi měl tři promile.

Žaludek se mu zvedal
už když klíč k vozu hledal,
tak obsah jeho zvrátil,
čímž důstojnost svou ztratil.

Vzpamatoval se po chvíli.
Pak v potřísněné košili
řítil se středem silnice,
jen on a jeho opice.

Když ho policie staví,
náramně dobře se baví,
„neznáte mě, div se světe?
Počkejte, to si vypijete!“

Před policií rozpačitou
obhajuje imunitou
postavu svou chlastem zlitou.

Dechovou zkoušku odmítá.
Košile jeho poblitá
vypere se v  prášku pracím,
řidičák mu hlídka vrací.