Nejde kráčet vpřed
a přitom zůstat stát,
obdivovat svět
a lidi nemít rád,
zamknout hlavní vchod
a nechat volnou mříž,
dělat doprovod,
když na krok nevidíš.

Nejde jenom říct,
že včera není dnes,
jako kočka příst
a vrčet jako pes,
hledat každý vzruch
a říkat: Chci mít klid,
žít jak dobrodruh
a lásku opustit.

Nejde zůstat sám
a lidem závidět,
tvrdit: To už znám,
a všude vnímat šeď,
přijde vzpomínka,
když už ses nenadál,
touha malinká
se v koutku krčí dál.