Někdy je dravá,
jindy skromná,
jak dítě hravá,
neoblomná,
v citech se brodí,
nelze je vzít zpátky,
ke štěstí chodí
zavřenými vrátky.

Sůl jako skutek
v kůži pálí,
smích asi smutek
neoddálí,
že je tak jiná,
cítí zas a znova,
oživlá hlína,
chybějí jí slova.

Přicházíš potmě,
mizíš v dáli,
to druzí notně
nečekali,
bludička snící
lásku svou si chrání,
komu má říci
o svém milování?