Nemusíš říkat,
že jsem tvoje milá,
že moje jiskra
lásku roznítila,
neříkej chvály,
klidně obrať list,
já přece umím
ve tvých očích číst.

Jak modré nebe
do dáli mě vedou,
cítím však jistě,
klamat nedovedou,
že trochu slábnou,
slábne každý z nás,
i květy mají
vyměřený čas.

Jak modré moře,
když se prudce vzdouvá,
ta jejich hloubka
marně nepromlouvá,
i když mé tělo
slabost rozdrtí,
i lásky mohou
trvat do smrti.